úterý 20. května 2014

VŮNĚ MOŘE



Po týdnu se nám opět ukázalo slunce a vysouší, vodou zkoušenou, přírodu. Mně se začalo okamžitě stýskat po vůni moře, teplém písku mezi prsty a sladkém nic nedělání. 


V místní samoobsluze jsem nakoupila mraženou tresku a čerstvá rajčata a pečlivě si přečetla označení země původu. Nebyly z Maroka, ale z Itálie. To mě inspirovalo k uspíšení sklizně mé, historicky první, rukoly a s pomocí nejstarší dcery jsem vyrobila domácí rukolové pesto



Manžela jsem přemluvila k roztopení grilu. Chopil se práce jak je zvyklý, tedy po svém a roztopil gril. Ovšem nikoli na sluncem prozářené zahradě, ale v kuchyni, elektrický. I plánované večeře se ujal chlapsky a namísto přípravy ryby si tajně rozmrazil čerstvé italské klobásy salsiccia, které nevyžadují žádnou fantazii a jsou skvělé vlastně s čímkoli. No, nakonec je to také italská specialita.

Namazala jsem si  tvrdošíjně bagetu pestem, položila na ni klobásu (manželovi pro radost) a zasněně si povzdechla. Kouzlo plánované atmosféry bylo pryč a tak si sedám k počítači a vytvářím si pocit moře online.

Vzpomínám na loňskou cestu do Dánska a začínám vidět svět modrobíle. Tehdy jsme se, pod záminkou Legolandu,  rozhodli dětem ukázat, jak vypadaly naše dětské zahraniční cesty k moři - tedy na sever tehdejšího NDR. 

Pro ty šťastnější občas zbylo některé z křesel, dodnes vyráběných na ostrově Sylt.
I v létě se hodilo, mít s sebou u Baltu deku.

Byli jsme, stejně jako v době, kdy jsme byli děti, okouzleni městem Rostock. Tentokrát ne točenou zmrzlinou a barevnými plastovými lžičkami, ale jeho kolonádou, plnou skvělých restaurací, klidnou atmosférou a milými lidmi.


Lahvovaná vůně moře od Lampe Berger
Ve Warnemünde jsme okusili teplotu opravdového Baltu. Teplota vzduchu byla asi 30°C, moře mělo přibližně 15°C. Odolní domorodci se koupali s takovým nadšením, že jsme se styděli za nedostatečnou odolnost. Já jsem si sundala svetr, vyhrnula nohavice a statečně se procházela ledovou vodou. Naše děti, které jinak vodu milují, si teplotu vody vyzkoušely jen jednou a nadále si od moře udržovaly bezpečný odstup. 


Na baltskou specialitu, matjesy, jsme se těšili už od Dánska. Tam jsme ochutnali skvělé sushi, těstoviny i hamburgery, ale matjesů jsme se dočkali až v Rostocku. A byly skvělé. Dětem, otráveným už jen vyslovením slova "matjes" jsem, se svou velmi omezenou znalostí němčiny, objednala něco o čem jsem se domnívala, že je to toast se šunkou a sýrem. Jídlo, které nám servírka přinesla, ovšem vypadalo jako mozek nějakého záhadného a hodně dlouho mrtvého zvířete. Bohužel stejně i chutnalo. Manžel ztratil iluze o úrovni mé jazykové vybavenosti a dětem jsme museli koupit několik zmrzlin, jako náplast na nezapomenutelný gurmánský zážitek. I tak mi to ale připomínají dodnes.


Moje romantické vzpomínky na poslední pobyt se právě, při vzpomínce na "mozek", rozplývají. Takže si vyhrnu rukávy a jdu uklidit kuchyni po manželově kulinárním výkonu.

Na viděnou!